Zvířata

Narodil se 12.-13.července 100 let př.n.l.v patricijské rodině.Byl římským politikem a vojevůdcem a nejvlivnějším mužem antické historie.Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její přeměny v monarchii.Jako stoupenec politické frakce populárů vytvořil spolu s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem tzv. první triumvirát, který po několik let dominoval římské politice. Caesarovy výboje v Galii rozšířily římskou moc hluboko na sever. Caesar také jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn. Překročením řeky Rubikonu v roce 49 př. n. l. zahájil Caesar občanskou válku, na jejímž konci se stal jediným a nesporným vládcem celého římského státu. Po uchopení moci zahájil rozsáhlé reformy římské společnosti a vlády. Rovněž se nechal prohlásit diktátorem na doživotí. Tím však podnítil svého přítele, Marca Junia Bruta, a mnoho dalších římských senátorů, aby ho o březnových idách roku 44 př. n. l. v senátu zabili. Strůjci tohoto činu doufali v obnovu republiky, jejich akce ale vedla pouze k rozpoutání nové římské občanské války, z níž vyšel jako vítěz Caesarův adoptivní syn, Octavianus, který poté nastolil římské císařství. Během své cesty do Bithýnie k zajištění podpory flotily krále Níkoméda, strávil na jeho dvoře hodně času.Během plavby napříč Egejským mořem byl však Caesar unesen kilikijskými piráty a následně byl držen jako vězen v oblasti Dodekanéského souostroví. Zajetí ho ale nijak nepřipravilo o jeho nezdolné sebevědomí. Když za něho piráti požadovali výkupné dvacet talentů zlata, naléhal na ně, aby si řekli o padesát. Po propuštění na svobodu shromáždil Caesar loďstvo, s kterým se vydal piráty pronásledovat a následně je dopadl. Správce provincie Asie v Pergamonu je odmítl popravit, jak Caesar žádal, a dal přednost jejich prodeji do otroctví. Caesar se ale pro piráty vrátil a na vlastní odpovědnost je nechal ukřižovat, jak jim ostatně slíbil v průběhu svého zajetí. Tomuto slibu se tehdy piráti vysmáli. Poté pokračoval na Rhodos, brzy však byl odvolán zpět do Asie.V této době zuřila v Itálii válka se Spartakem (73 až 71 př. n. l.), není ale známo jakou, pokud vůbec nějakou, úlohu v ní Caesar zastával.V roce 63př.n.l. Byl Ceasar zvolen do úřadu nejvyššího velekněze.Caesar byl již z dřívějška Crassovým dlužníkem, to mu ale nebránilo vést předběžné rozhovory s Pompeiem, který v senátu neúspěšně prosazoval ratifikaci jím ustaveného politického uspořádání východních provincií a udělení půdy svým veteránům. Pompeius a Crassus se nacházeli ve sporu už od roku 70 př. n. l., kdy společně vykonávali konzulát. Caesar si byl vědom, že pokud se spojí s jedním, ztratí podporu druhého, tudíž usiloval o usmíření obou rivalů. Jakmile se tito tři muži v roce 60 př. n. l. spojili, disponovali dostatkem finančních prostředků a politického vlivu k zajištění úplné kontroly nad veřejnými záležitostmi. Jejich neformální aliance, známá jako první triumvirát (vláda tří mužů)Caesar podrobil v severní Galii Belgy, kteří byli považováni za nejudatnější lid mezi všemi galskými kmeny. V roce 56 př. n. l. porazil jeho legát Decimus Junius Brutus povstalé Venety v Armorice (dnešní Bretaň), čímž Caesar přivedl pod svoji kontrolu velkou část západní Galie.V roce 42 př. n. l. byl Caesar římským senátem oficiálně prohlášen za jednoho z římských bohů.Na počest Caesarových velkolepých vítězství byly uspořádány honosné hry a jiné slavnosti. Na státní náklady bylo Caesarovi postaveno v Římě skvostné sídlo. Dále mu senát přiznal titul doživotního diktátoraV senátu se Lucius Tillius Cimber obrátil na Caesara s prosbou o milost pro svého bratra, což ten ale ihned zamítl. Cimber nato strhl z Caesara jeho tuniku. Spiklenci se v ten moment shlukli kolem diktátora, načež ho Casca říznul svojí dýkou do zátylku. Nato se Caesar obrátil na Cascu a obořil se na něho slovy: „Občane Casco, co to děláte?“ Vystrašený Casca zvolal řecky ke svým druhům „Pomoc, bratři!“ V krátké chvíli se celá skupina, včetně Bruta, vrhla s obnaženými noži na nenáviděného diktátora. Caesar se pokusil uniknout, ale oslepen vlastní krví zakopl a upadl. Spiklenci mu zasadili nejméně 23 ran, jímž Caesar podlehl.